..:: Lehce pesimistický šiřitel otevřených standardů, který se nepřestává divit, co se okolo něj děje ::..

Syndrom nedělního oběda

11. září 2005 v 11:02 |  Úvahy a názory
Dost často chodím v neděli ráno s manželkou do kostela. Je bezvadné sledovat, jak se v průběhu mše všichni tváří kajícně, pak si přátelsky potřepávají rukama, ale jak zazvoní zvonek a řekne se "amen", tak konec. Veškerá kajícnost a soudržnost je pryč. V tom okamžiku se z kajícných katolíků stává dav ne nepodobný fanouškům u vstupu na fotbalový zápas. Předbíhají a tlačí se ven. Mnohdy čekám u křídla dveří (stáváme vzadu vedle nich) tak 3/4 davu, než se někdo slituje a udělá mi mezírku. Je totiž jedenáct a blíží se nedělní oběd ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vaclav Dovrtel Vaclav Dovrtel | E-mail | 6. října 2005 v 15:58 | Reagovat

jo jo.... do techto pocitu se dovedu docela pekne vzit. Pokazde kdyz s pritelkyni odchazim z kostela tak mivam uplen stejne pocity:-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama