..:: Lehce pesimistický šiřitel otevřených standardů, který se nepřestává divit, co se okolo něj děje ::..

Třídit? Vyhledávat? Zatřiďovat!

17. října 2005 v 22:05 |  Technika a hardware
Problémem, který se táhne s lidstvem snad už od doby, kdy začalo tesat do kamenných destiček je, jakým způsobem ukládat data tak, aby byla snadno k nalezení. Věřím, že i ten pravěký písař občas vztekle pobíhal po jeskyni, hledajíce založenou tabulku. Přehazování kamenných tabulek se transformovalo do podoby zoufalého procházení adresářů, ale problém přetrval.

V současné době se používají 2 základní přístupy pro ukládání dat. Nejznámější je třídění do stromu. Pokud je člověk disciplinovaný, jedná se o ideální metodu. Vhodně pojmenovávám adresáře, volím nepříliš hlubokou ani rozvětvenou strukturu, dobře pojmenovávám soubory. To jsou základní metody úspěchu. Většina dnešních uživatelů počítačů jsou však amatéři a nad systematičností jejich myšlení se dá s úspěchem polemizovat. Názvy dokumentů jako karel.doc a podobně toho o obsahu souboru po pár týdnech nebo měsících mnoho nenapoví.
Proto se v poslední době začalo čím dál více prosazovat vyhledávání. V horším případě hrubou silou prochází disk a hledá požadovaný řetězec, v lepším si obsah disku indexuje a jde "na jistotu". Pro rychlé nalezení souboru na firemním fileserveru se jedná o kvalitní nástroj Ani tento systém ale není všemocný. Pro hodně lidí přesně specifikovat dotaz. Na zadání "kde jsou ty dokumenty, k tomu novému zákazníkovi" člověk s moc přesnou odpovědí počítat nemůže. Problém nastává i v nutnosti naindexovat soubory, což nějakou dobu trvá.
Google Desktop Search
Kategorie vybrána pomocí tagu, nejsem to ale sto najít, tak pokládám dotaz...
Jako ideální (opět nikoliv všemocné) mi připadne kombinované řešení. Data jsou ukládány do jednoho nebo jen několika málo adresářů a jsou k nim přiřazovány "tagy". Jednomu souboru lze přiřadit více tagů (tedy může patřit do více skupin). Takovéto zatřiďování bude generovat adresáře (nebo skupiny označené tagem) o velkém počtu souborů, musí tedy být doplněno intuitivním vyhledáváním. Velmi efektivní je mít ve spodní části prohlížeče řádek, kde se postupným vpisováním (prvních) písmen souboru omezujete soupis souborů (jako u Documents ToGo na Palmu). Samozřejmě musí být k dispozici i klasické vyhledání jako například v Gmailu. Devizou jmenovaných systémů je i to, že uživatel fyzicky nevybírá umístění souboru na disku. Jen zadá název a jednoznačný identifikátor je generován sám.
Implementovat se dá ale i do běžného souborového systému. Problém je jen s ukládáním tagů. Ty asi pro interoperabilitu musíme oželet, ale vystačíme si i normálním ukládáním do několika málo složek. Stačí aby prohlížeč umožňoval postupné omezování soupisu souborů a byla k dispozici lišta pro indexované vyhledávání. I tak se citelně zefektivní práce se soubory. Typickým příkladem je právě Documents To Go. Vpravo nahoře vyberu složku (All/Personal/Work/...), dole filtr na typ souborů, pokud začnu psát znaky, automaticky se filtruje název (to by šlo dořešit ještě lépe). Chybí zde jen lišta pro pokročilé vyhledávání. Při aplikaci na souborový systém by pouze místo pojmenování souborů (Výplata z 20.8.) byly reálné názvy (výplata z 20.8..pdf).
Výběr souborů v Documents To Go

Efektivitu práce není radno podceňovat. Firmy jako Google, Palm, Apple získávají zákazníky na svou stranu ne širokou nabídkou vlastností produktů, ale právě maximálního využití relativně malého počtu funkcí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama